Chcete mít poslušné dítě?

 

Jak vychovat poslušné dítě?
                                                                                   
 
1. Nikdy nedávejte na vybranou, je-li třeba omezení.  
 
Špatně: „Jestli nepřestaneš, půjdeme domů.“
             „Jestli si neuklidíš pokoj, nedostaneš zmrzlinu“.
             „Jestli se budeš prát, půjdeš do ředitelny.“
 
Když tímto způsobem nařídíme dítěti, aby něco udělalo (nebo nedělalo), zvažuje ono výhody a nevýhody, aby nakonec udělalo co, co se mu zdá nejvýhodnější, i kdyby to nebylo to správné. Svoje rozhodnutí zakládá na tom, zda chce nebo nechce prožívat následky svého jednání. Pokud je ochotno přijmout trest, může se chovat, jak se mu zlíbí.
Lákavější odměny a tvrdší tresty fungují jen po krátkou dobu. Děti jen přistoupí na tuto hru, aby vyzkoušely, jak daleko smlouvání dojde. V této hře vždycky vyhrají děti. Smlouvání je past. Skončíte nabizením odměn, které budou naprosto nesmyslné (např. vyplácení peněz za běžné plnění domácích povinností).
 
 
 
2. Pokud dnes o poslušnosti diskutujete, budete o ni zítra prosit.
 
Správně: „Jdi!“
               „Ne!“
              „Nejřív ukliď hračky!“
              „Žádné odmlouvání.“
             „ U nás doma se takhle mluvit nebude!“
             „Na této škole nejsou rvačky dovoleny.“
             „ V našem oddíle takové chování netrpíme.“
 
Tzn. žádné možnosti, žádné diskuse, žádné výhružky, žádné vyjednávání, žádné prosby nebo přesvědčování. Pouze omezení nebo jasný příkaz.   Ve školách jasná pravidla chování. 
Tímto způsobem je nutné mluvit stále, každý den. Žádné „jestliže.., pak...“ , žádné otázky, žádné „..., ano?“ na konci věty. („Uklidíš si pokoj, ano?“) To je zlozvyk, který děti znejisťuje. Děti o tom nerozhodují, proto nepotřebujete jejich souhlas. Jsme to my dospělí, kdo nese veškerou odpovědnost za to, že pokyn, který jsme dali dítěti, je oprávněný a přiměřený. Dítě o tom nemusí přemýšlet.
 
 
3. NE znamená NE.    
 
Řeknete-li ne, trvejte na tom. Není to námět pro diskusi. Znamená: Toto rozhodnutí není na tobě.
Mnoho dospělých se nechá dotlačit ke změně rozhodnutí. Dítě ječí, vzteká se, žadoní, vydírá. Když podlehneme, jednak tím sdělujeme, že vlastně nemyslíme vážně to co říkáme, a jednak při nejbližší příležitosti dítě znovu zkusí to, co se mu tak osvědčilo.
 
 
4. Vydáte-li instrukci, trvejte na jejím vykonání
 
Nutné je trvat na svém.Vaše odhodlání, že děti udělají, co jim nařídíte, musí být skálopevné. Musíte mít vůli trvat na svém, dokud dítě nařízení nesplní. Musíte být odhodlaní vzít je za ruku a dovést je ke splnění úkolu se slovy : „Ale ano. Uděláš to. Teď hned. Dej se do toho.“ Žádný křik, žádné diskuse, žádné hrozby.
Dítě pochopí z tónu hlasu, z pevnosti našeho postoje, z výběru výrazů, že to myslíme vážně.
 
 
5. Trest bude účinný jen tehdy, bude-li řídkým jevem.
 
Pokud se používají příliš často, děti se stanou proti trestům imunní.
Trest dává dítěti jasné sdělení, že překročilo dohodnutá pravidla a že tohle nemůžeme připustit či přehlédnout. Sdělujeme jím dítěti, že to, co říkáme, myslíme vážně. Toto poselství děti potřebují.
Málokdy je třeba tvrdého trestu. I krátké vyloučení, třeba na tři minuty, dítěti jednoznačně něco sdělí.
Neudělujte trest v hněvu. Pak má dítě pocit, že jej trestáte nespravedlivě. Váš pocit by měl být spíše lítost, smutek nad tím, že dítě se vydalo na nesprávnou cestu.
I v době trvání trestu udržujte s dítětem kontakt. Mluvte na ně. Nedělejte, jakoby nebylo v domě přítomno, ale udržujte jeho účast na běžném chodu domácnosti.
 
 
 
Literatura:   (z nakladatelství Portál)
Dvanáct klíčů k důsledné výchově 
Děti potřebují hranice
Proč jsou šťastné děti šťastné?
Dost dobří rodiče

 

 

Administrator

6. 5. 2014 14:11